Soudní peklo
K soudnímu boji o děti se dostávají prakticky jen ti rodiče, kteří se nedokáží dohodnout na tom, kdo bude mít dítě v péči nebo jaký bude rozsah styku. Poměrně časté případy se dějí, když matka odejde od násilníka (ať už psychického nebo fyzického), ten to neunese a aby se matce pomstil, chce dítě do své péče, a to ipřesto, že do té doby se vůbec nestaral. A soudní boj začíná... Soud bohužel často nezajímá minulost, zajímá ho co je teď... a teď má otec zájem, tak proč by ho otec nemohl vychovávat, když oba mají stejná práva. Taková je realita. Pokud nemáte dostatek důkazů o tom, že vás expartner psychicky i fyzicky týral, soud nakládá s tím, jakoby se nic nedělo...
Proto jste-li ještě ve vztahu, ze kterého chcete utéct, nahrávejte si ho, jak je k vám hnusnej, schovávejte si všechny jeho zprávy. Dost možná zachytíte výhružky typu: "jestli odejdeš, o dítě tě připravím", s fyzickým napadáním jděte k lékaři a nechte si udělat zápis. Nejlepší by bylo zavolat policii, ač jsem si vědoma, že oběti násilí toho většinou vůbec nejsou schopné...
Kdysi mi jedna duše, co soudy sama zažila, radila, ať se do soudu nepouštím, ať se snažím za každou cenu s otcem dítěte dohodnout... Sama musela vědět, že domluvit se s psychopatem prostě není možné. Že každá "dohoda" znamená přistoupit na jeho veškeré požadavky. Ty požadavky ale tehdy byly, ať odstříkávám párměsíčnímu miminku mléko, aby si ho mohl vozit do 4h vzdáleného města (320km) na víkend k němu domů. Tento požadavek po mně chtěl prakticky neustále od dceřiného narození, pořád mi psal, volal a přemlouval....
Věřte nebo ne, stačilo několik měsíců soudu a otec si mohl pravidelně odvážet rok a půlleté batole (se kterým nikdy nesdílel společnou domácnost) na nedaleký penzion s přespáním. O 3 měsíce později pak pravidelně i k sobě domů, do 4h jízdy vzdáleného města.
Jak se mu to podařilo? Stačilo hned úplně na začátku nakydat na matku jak je moc zlá, vymyslet co nejvíc špíny, zmanipulovat důkazy, naprosto překroutit nějaké skutečnosti a největší páka na soud: udělat z matky matku bránící. A jít se vyplakat na ospod, jaká je matka megera. Věřte, je opravdu hodně těžký se z té bažiny dostat a vyčistit! Je to téměř nemožné. Na objasnění skutečností, tak jak skutečně byly, by nestačilo ani 20 popsaných listů. (Konkrétní zmanipulované důkazy budou popsány v knize). Soud si dle návrhu otce udělal určitý obrázek a ikdyž jsem se snažila dát PRAVDU najevo, bylo to k ničemu. Prožívala jsem neuvěřitelnou bezmoc a křivdu. Soudkyně si už předem zaškatulkovala a podle toho se mnou tak jednala.
Období soudů bylo peklo! Neuvěřitelný čas stresu, bezmoci, křivdy a bolesti. Snažíte se přitom jen bránit malé batole, aby si vybudovalo pocit jistoty, stability, bezpečí, jelikož první 3 roky života jsou nejdůležitější pro jeho další duševní vývoj do budoucna. Nechápete, proč dítě nenechají v klidu dozrát, proč to dítě nenechat do doby, než bude umět mluvit a řekne si, co potřebuje. Proč mermomocí odtrhávat malé mimino přes noci pryč. Někdo by opět namítnul, že ale otec má stejná práva. Jenže právo otce na styk by nikdy nemělo převyšovat nejlepší zájem dítěte.
Proběhlo celkem 6 soudů a 2 schůzky psychologické mediace. Vše velmi podrobně rozepíšu do knihy. Zde je však několik zásadních faktů:
- u SOUDU neočekávejte, že pravda zvítězí. Zvítězí ten, kdo zahraje větší divadlo. Soud často jede bez citů, do vašeho dítěte se nevcítí... jede jako stroj. Většinou je na koni ten, kdo podává Návrh na předběžné opatření nebo návrh na úpravu styku. Většinou bývá za toho "věrohodnějšího". Hlavně tam může napsat svoje (ne)pravdy a vy se pak z toho velmi těžko budete vysekávat. Pokud můžu doporučit: Jestli víte, že vás soud nemine, podejte to k soudu jako PRVNÍ.
- Další věc: Jestli spoléháte, že kojení je důvodem proč otec nemůže mít dítě na noc, tohle už pár let neplatí. Ani kojení již není překážkou proto, dát dítě otci na noc. Praxe je rok a dost... Jakmile je dítěti rok, už se to bere, že je kojené dlouho a bývá již odtrženo od matky. Jsou případy i půlročního dítěte, odtrženého od kojení, je to velmi individuální.
- O dítě často nejde ani OSPODU. Heslo, které OSPOD dokola opakuje je, že stejné PRÁVO NA DÍTĚ MAJÍ OBA RODIČE. Nezáleží však, jestli jde o mimino, nebo o starší dítě... NERESPEKTUJÍ se zde biologické potřeby batolete, nikoho to nezajímá. Pokud přinesete potvrzení od dětské lékařky, že dlouhé pravidelné sezení v autě není vhodné pro jeho fyzický vývoj, nikoho to nezajímá.... Když dětský psycholog doporučí, že takto malé dítě je přirozeně navázáno na matku a odlučování by mohlo nevratně poškodit psychické zdraví dítěte do budoucna, nikoho to nezajímá... Když řeknete OSPODu v jakém psychickém stavu se dítě vrací, jak se nechce hnout od matky, v noci se pořád budí, volá mámu, je úzkostné. Řeknou vám, že to je pouze tvrzení matky. NIKOHO TO NEZAJÍMÁ!
- MEDIACE slouží hlavně k nátlaku na jednoho rodiče, aby přistoupil na požadavky druhé strany. Snaží se vás dotlačit k dohodě, ale pozor! Tato dohoda je u soudu pak závazná! Soud hlavně chce, aby se obě strany dohodli a on nemusel rozhodovat...
- PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ je často nástroj, který přináší nejvíc pekla. Strana, která ho podává, neváhá klidně lhát, a na jehož základě soud urychleně do týdne rozhodne a to rozhodnutí je platné OKAMŽITĚ, DNEM DORUČENÍ. Vy nestačíte ani koukat a často vám zbydou jen oči pro pláč. Samozřejmě se můžete odvolat, ale trvá často i 2 měsíce než se odvolání z kraje vrátí a mezitím už uběhlo opravdu spoustu času...
- ZNALECKÉ POSUDKY - Během celého roku a půl jsem opakovaně žádala soud, aby soud zadal soudního znalce, aby prověřil naše osobnosti, jelikož u otce byla zjevná porucha osobnosti, kterou jsem se snažila nastínit nejen pomocí důkazů zpráv mezi mnou a otcem, ale i psychologickou zprávou terapeuta, ke kterému jsem chodila po rozchodu. Soud to za celou tu dobu nezadal. A to ani v případě, že se otec snažil ze mě udělat schizofreničku, která slyší hlasy a s posudkama souhlasil. Později jsem se dozvěděla, že pokud se rodiče nesoudí o střídavou či plnou péči, tak psychologické posudky se na stanovení styku již nezadávají. Že i vrah má právo stýkat se svým dítětem...
- ZAPSÁNÍ OTCE DO RL - Pokud se rozcházíte v těhotenství (víte či tušíte, že s tím expartnerem by byly do budoucna problémy) a zvažujete, zda zaspat či nezapsat otce dítěte do rodného listu, tak bych vám radila, že pokud tak učinit nemusíte a otec o to nestojí, neuvádějte ho. Chápu, že někdo tak činí kvůli svým existenčním důvodům, kvůli alimentům, ale pokud víte, že to zvládnete i bez nich, doporučuju tam otce nezapisovat. Vyhnete se do budoucna všem těm případným tahanicím o dítě a budete mít klid. Navíc je šance, že jednou potkáte stabilního partnera, který by si do budoucna vaše dítě osvojil. Pokud však vznikne situace (zřejmě méně častá), kdy otec bude chtít být v rodném listu dítěte, ale vy chtít nebudete, (ať už z důvodu jeho násilí, alkoholismu, drog či jinému důvodu), může to dát k soudu. U soudu buď přiznáte, že je otcem, nebo proběhnou testy DNA. Pokud se prokáže, že on je skutečně otcem, tak zaplatíte nemalé soudní náklady.
- PŘÍJMENÍ DÍTĚTE - Pokud se otec během vašeho těhotenství do rodného listu nezapíše, tak dítě po porodu AUTOMATICKY dostane vaše příjmení. Velmi doporučuju, nechejte dítěti svoje příjmení, vyhnete se tak věčným nedorozuměním, kdy budete na úřadech či ve školce dokola objasňovat, že dítě se jmenuje jinak... Když dítěti zapíšete příjmení po otci a za pár let si to rozmyslíte a budete chtít, aby se dítě jmenovalo po vás, tak změna je bez souhlasu otce, téměř nemožná. To by pak muselo projít soudem a musely by být pádné důvody pro změnu.