Projevy dětí

Jak 3letá dcera zvládá slavnou střídavku? Má v hlavě chaos. Neví, kde je doma, v noci se budí pláče a hledá mě, musím ji držet za ruku a hladit po tváři, dokud neusne. Nezdravě na mně visí a odmítá další lidi. Jindy mě odstrkuje a viní z toho, že ji nechci, proto musí odjíždět.......... 

Je to opravdu zoufalé, proč nemůžou jít na hřiště nebo jinou aktivitu, proč si někdo myslí, že nechceme mít šťastné děti? Syn chodil pryč na spaní od malička a následek jsou noční děsy. A vlastně je na mě mnohem víc závislý, mě to nedává smysl. Jen ty děti trápí. Jejich právo nikdo neřeší a ponesou si trauma na celý život

Malý (6 let) je někdy vzteklý i agresivní na mě, babičku i dědu (nenechá se pochovat, kope do nás) s kterými žijeme ve společné domacnosti. 

Malá se chce pořád mazlit a třeba i 20*za večer mi řekne, že mě má ráda a že jsem hodná maminka. Děti nechtějí spát beze mě, oba pláčou, nespí, dokud nepřijdu za nimi..... 

Dcera (2,5 roku) se bála zvonku. Kdykoliv někdo zazvonil, tak se běžela chytnout mé nohy. Zvonek ji asocioval, že musí odjet pryč. Kdykoliv někdo z příbuzných třeba jen přijel autem k vrátkům, tak se mě zuby nehty držela, protože se bála, že ji někdo odveze.

Když se dcera (2 roky) vrací z víkendu, úplně mě přehlíží, kouká se tupě před sebe a nereaguje. Odmítá mě, odstrkuje mě, chce mě i bacit. Mám z toho pocit, jakoby mi dávala za vinu, že jsem ji "odstrčila, že jsem ji nechtěla a dala pryč". Pár hodin trvá, než se srovná a pak se odemě nemůže odlepit a nemůžu se vzdálit ani na záchod.

Dcera (v batolecím věku) na víkendech u otce nikdy nekakala. Vypěstovala si chronické zadržování stolice (zácpu) a byly s tím další 3 roky velké problémy. Když byla u otce na týden, nekakala i týden a musel s ní už k doktorovi. Byly to hrozné časy, a hlavně úplně zbytečné. Člověk věděl, že to má z toho, že v brzkém věku musela odjíždět, ale pro OSPOD bylo důležitější, aby u otce přespávala, než zdravotní stav dcery.

U nás to byl pláč, objímani a opravdu dcera potřebovala fyzický kontakt.
Pak vyprávěla své negativní zážitky od otce a stále plakala. Než šla k otci, tak nejedla, v mladším věku se ve školce počůrávala a pokakávala.

Syn (2 roky) po navratu od otce cura vsude mozne po byte jak pes. Byl plne odplenkovany a museli jsme se vratit k plenkam pres noc, protoze se zacal pocuravat.

Syn zacal byt agresivni, prestal poslouchat oba rodice a zacal nas mit oba na haku. Zacal se snazit vydupat si svoje, protoze u druheho rodice se mu to uspesne dari. 

Špatně. Dítě se vrací plačtivé, pronásleduje mě po návratu od otce i na WC a nesmím mu zmizet z dohledu.

Moje malá začala odjíždět v 18m tč kojená, na víkend k otci. Její návraty byly šílené, nemohla jsem se ani vzdálit, furt plakala, visela na mě. Nepustila mě ani na záchod. 

Dcera 2 roky se v noci budí i 5x-10x ze spánku a volá mámu, přijdu za ní, usíná vždy po uklidnění, že tam jsem, mačká mi ruku a nechce ji pustit. To trvá cca 3 noci po návratu, než se srovná a nabyde jakousi jistotu.

Hrozně. Nezvládají. Mladší syn, který od svých 6měsíců začal bývat s otcem sám, i když ze začátku jen na pár hodin, se vracel s obrovskou separační úzkostí. Držel se mě jako klíště, nechtěl mě pustit. Chtěl se pořád jenom kojit a být se mnou v kontaktu. Když usnul, nemohla jsem ho ani odložit. Držel mě pevně za oblečení a kdykoli jsem se jen pohla, byl vzhůru, celý vyplašený. Později se to nezlepšilo. Nezvládl ani sedět vedle mě na gauči. Nenechal mě jít samotnou na záchod nebo si pro pití. Po 4h kontaktu s otcem, jsem měla přibližně 24h syna neustále u sebe. Na rukou, v šátku. Kdykoli jsem se ho pokusila odložit - pláč. Ale né ten vynucovací/trucující, tohle bylo volání.

Starší syn na tom nebyl a není o nic moc lépe. Po noci u otce se objevovalo noční počůrávání, buzení se - rozespalé ptaní se "jsem doma?", křičení mami x krát za noc. Teď po navýšení styku s otcem přestal zvládat usínat sám. Opět se vrátil k tomu, že mě musí držet celou noc za pramen vlasů (dělával to v době, kdy jsme bydleli s jeho otcem, po pár měsících od přestěhování se krásně srovnal. Nabyl pocitu jistoty, bezpečí a lásky). Začal se bát tmy a vyžadovat při usínání nejen mě, ale i světlo. Po navýšení styku už nechce k otci chodit vůbec.
Po návratu domů vždy vypustí všechny emoce. Křik, pláč, pořád chce být v objetí (chodí se jím často ujišťovat)- dá průchod všem svým emocím. Jako bych byla hromosvod. O otci mluví sprostě (ode mě to nemá), hnusně, vymýšlí si (snad si vymýšlí) hrozné příběhy, co tam zažívá a co mu otec dělá. Někdy do toho zahrne i babičku. Je zmatený. Často něco dělá a vůbec nereaguje. Až když přijdu k němu, sáhnu na něj a promluvím se z toho zmatku probudí. Má chaos v tom, co kdy bude. Nestabilitu režimů, kroužků, domovů,..
Ani nevím, co napsat na závěr. Kdo tohle dovolí? Proč tohle mé děti musí prožívat?

Syn 2 a půl roku. Poprvé u otce na 6 dní. Otec se i za vztahu nestaral, po nocích nebyl doma. Péče o dítě i uspávání dělala matka. Jednu noc před odjezdem spal se synem na hotelu, aby se zjistilo, jak to syn zvládl. Poté byl soud, kde bylo nařízeno předat syna, kterého si otec hned odváží (5 hodin autem). Syn, který byl přes den odplenkovaný a na noc téměř vždy suchá plenka se začal nejen po odpoledním spánku pomočovat. Přes videohovory matku odmítal, je fuj, nechci vidět mámu, jdi pryč. Že má rád tetu a chce být s tetou a tátou - syn "tetu" viděl 2x v životě. U soudu seděl otci na klíně a při přiblížení matky brečel. Začal se bát tmy, panická hrůza jen při odchodu na záchod, spaní v těsném objetí, v noci pláč a histerie. Prarodiče, které miluje odmítal, že nechce, že fuj, že chce být s tátou. Syn se vrátil vyměněný. Nereagoval na jméno, oblíbené hračky, činnosti, zpívání, dokonce i zaklínadlo v podobě jména holčičky, kterou má moc rád nefungovala a nechtěl jí vidět. Trvalo to málo přes dva týdny ho dát dohromady a za týden to tu je zas.

Syn se pokaždé vrací vyčerpaný. Hodně spí, pije a jí. Hlavně se vrací nemocný. Chce hodně moji pozornost, takže nemůžu nic.

Sourozenci se díky SP potkávají jen 2x týdně.

SP má totiž pouze 2,5 letý syn. Starší syn (6 let) je v mé péči. Děti to velmi špatně nesou, jelikož do nedávna byli neustále spolu a jsou na sebe velmi fixovaní.

Straší syn, 6 let, je po příchodu od otce agresivní. Mladší syn, 2 roky, tam nechtěl chodit, křičel a plakal, bylo mi řečeno, že jej tam musím dát i násilím, od té doby je dítě velmi odevzdané a skleslé, vidím na něj, že šlo do sebe, že primárně pečující osoba selhala. Po příchodu od otce se se mnou několik hodin nebaví.  

Mému ditku jsou 3roky, soudíme se od jeho necelých 2let. Otec zprvu nejevil zájem, posléze trval a trvá na SP. Prosadil si 3dny v týdnu. Dítě, když k němu odchází brečí, nechce z náručí. Když je u něj celý den doma pak zvrací, tulí se a nechce z náručí. Budí se ze spaní a volá mě/pláče. Od něj se dítko vrací s modřiny, úrazem hlavy, atd... 

OSPOD tvrdí že by dítě mělo být svěřeno matce a otci rozšířený styk. Lékařské zprávy, dohody, soud ani OSPOD nezajímá. Soud vydal rozsudek, že malého bude mít pá-ne. Nikoho nezajímalo, že dítě nezvládá ani přes den tam být. "Naštěstí " to otci nestačilo a odvolal se. Čekáme na další rozsudek. 

Ale je pravdou, že v dnešní době opravdu nikomu na dětech nezáleží. Tvrdě se jede na "práva rodičů", ale to, co je vhodné pro dítě jde stranou. 

Jak dcera a syn zvládají slavnou střídavku? Mají v hlavě chaos. Neví, kde jsou doma, dcera v noci se budí pláče a hledá mě, musím ji držet za ruku a hladit po tváři, dokud neusne. Nezdravě na mně visí a odmítá další lidi. Jindy mě odstrkuje a viní z toho, že ji nechci, proto musí odjíždět........syn nechce se doma učit a je na mě drzý. Co vidí u otce tak praktikuje u mě. Otec nerespektuje lékaře ani soudní rozhodnutí. Dělá si co chce.
Důvodem mého odchodu bylo domácí násilí ( psychické, finanční a i fyzické) k tomu co i děti zažívaly nikdy nikdo neprihlizel.  

Děti jsou zaražené, nemluvné. Už to nejsou ty veselé děti co bývaly. Úplně se jim změnil charakter. Syn se neumí ani sám obléci, je nesamostatný, protože u tatínka nemusí. Obě děti mi odsekávají. Syn pod silnými manipulacemi otce říká, že maminku nemá rád, že ke mně nechce. Vychloubá se všude a všem to nikdy nedělal. Má potřebu vše komentovat nevhodnými dospelackymi poznámkami. Na mojí adresu utrousil co to ta matka zase žere! Na téma co si dáš k večeři mi odpověděl krupičnou kaši aspoň tu snad zvládneš uvařit! Slovník má 5lety syn bohatší o slova mlátit, matka odevzdá věci...aj.. svou mladší sestřičku 10mes. komentuje slovy, že je otravuje přitom dokud byli všichni 3sourozenci spolu než je odtrhli tak se milovali... Dcera je úzkostná, trpí opakovaně psychosomatickymi potížemi horečky, bolest hlavy, břicha, slabost ...je i několik týdnů doma. Po 14dnech výhradní péče otce jsem synovi volala a on se ptal jaká maminka mi volá?! Manžel mě jako rodiče dětem úplně vymazává z hlavy!  

Bohužel, dnes to tak je, dítě nikoho nezajímá. Já tím procházím taky, mám 2letou dceru, když přijede od otce, noci propláče: mámo dom, kde si, ručičku, pochovat. Teď jsem dávala návrh na soud, aby upravili styk jen na 1 noc a bylo mi doslova řečeno, že já jsem ta tyranka, že ještě podám jeden návrh tak mi dceru seberou. Mě paní soudkyně nazývala matko, mého ex jménem a příjmením. Na mě celé 2 hodiny řvala, na ex jak když maže med a máslo. 

Syn křičel, vzpíral se, hrozně plakal a naříkal. Nikdy bych nevěřila, že dítě dokáže být tak hlasité. A pak po jednom takovém velmi divokém předávání jsem cítila jak se odpojil, odevzdal. Když přijel tak dvě hodiny jen chodil sem a tam jako tělo bez duše. Poté se kojil asi 14 hodin v kuse. Od té doby chodí k otci bez pláče, ale za jakou cenu?

Můj muž je prý inteligentní a mám mu být vděčná, že si pamatuje, že jsme spolu byli 20 let. Muselo pro něj být prý těžké, přiznat si problém s alkoholem.

 Pro mě a děti byly jeho opilostní výlevy, kvůli kterým jsem před ním utekla z našeho domu asi procházka růžovou zahradou. 

Dcera (tehdy 8 let) po návratu agrese vůči mně (matce), obviňování, křik, že jsem rozes***a rodinu (to jí tloukl do hlavičky ex). Následně odmítala k otci po týdnu jet (průjmy, třesy rukou, pláč, sezení mi na klíně, objímání mě kolem krku a prosba, ať nikam nemusí). Dodnes je na mě závislejší než kdykoliv předtím. Je výrazně víc bojácná a nedůvěřivá.

Dítko velice bystré, aktivní, komunikativní, tvorive a hodne empaticke. Cca 4-2 dny před předávkou výrazný náladový sesup, plačtivost, nechuť cokoliv (oblíbeného) delat, uzavírání se do sebe, somatizacni projevy, bolest hlavy, bříška, pocity na zvracení, často i teploty, atd. ...odjet s otcem odmítá, jakmile je po vsem a otec odjede sám (po vyhrožování, scéně a přivolání PCR), přepne se do absolutní euforie... ta se v řádu hodin změní na "naladovost" (kdy zpracovává všechen ten strach a emoce z předávky) a je to hodně náročné (někdy i 3dny)... má strach se vracet do bytu, aby někde v okolí otec nečíhal, několikrát denně ho "zahlédne" ve městě, v autě nebo na ulici a vždycky se vyděsí, noční můry atd., to trvá až do další předávky. V posledních mesicich se k tomu přidala častá nemocnost 😔 Otci, ospodu i soudu je to fuk (pochopitelně za vše může/vymyslí si matka) jen pokuty, výhrůžky a tlak, dite (brzy 10l) vyslechnou nechtějí, o jeho názory a pocity se tento chráněný druh úředníku, co mají plná ústa "v nejlepším zájmu dítěte", naprosto nezajima, dokonce se to jeví že ho nechtějí slyšet cíleně, aby jim to nerozbilo jejich verzi pribehu.

Dítě od 3 let ve střídavé péči po další 4 roky.

Problém, který soud ani nikdo jiný, nechtěl uznat, byl v tom, že si syna sice vyzvedl otec, ale odložil ho sotva o hodinu později u svých rodičů a odjel. Syn že stresů další rok nemluvil vydával pouze citoslovce. Logopedie kde otec nikdy nebyl, cvičení doma, které neprovozoval. Vada řeči zůstala další 4 roky. 
Syn nevěděl kde je doma, výchova ze strany babičky: dělej si co chceš, jez co chceš, tablet, TV, počítač bez kontroly x hodin denně. ¨

OSPOD: vše je v režii otce: jak si to nastaví o jeho týdnu nemáte právo rozhodovat, problém nevidíme.  

Syn stále dochází na logopedii, je obézní ze špatných stravovacích návyků, se silným ADHD pod prášky. Citovou labilitou, sklony k agresivitě a závislosti na mobilu či tabletu. 

Syn 6.let jezdi od otce oprskly, jelikoz mu otec vse dovoli a aby mel od nej klid, nechava ho hrat hry na elektronice vsemoznych druhu. Syn u otce nic nemusi, otec se mu nevenuje a resi si svoje. Pak syn prijede po nekolika dnech domu a odmita spolupracovat a cokoliv delat. 

Uplakanost, agresivita, chodi 3/4 dokola v mistnosti a nemluvi, hazi hrackama, vsechno odmita a je protivny - syn 3 roky.

Dcera chodila k otci jen na jeden den od 3 let vždy se od něj vrátila zamlklá, vzteklá, agresivní...úplně jiné dítě týden trvalo než se dala dohromady a to u něj strávila jen jeden den kdyby déle neumím si to ani představit... 

Hezký den,
nemáme SP, ale otec má syna jednou měsíčně na 3-4 dny. Pokaždé po návratu je syn víc vzteklý, agresivní, je jak urvaný z řetězu.
Má poruchu autistického spektra a potřebuje denní režim a ten je v tu chvíli úplně pryč.
Trvá pár dní než ho dáme zase dokupy a můžeme fungovat. Nejhorší jsou noci, budí se i 5x za noc. 

Dítě mělo 15 měsíců (plně kojené), soud rozhodl 3x v týdnu po 5 hodinách u otce. Čas přes odpolední spánek. Prosila jsem, aby dítě zůstalo přes spánek doma, když je kojené. Ale bylo mi sděleno, že si to dítě vynahradí, jak přijde domů. Vynahradilo, minimálně 20x u prsa. Uplakané, unavené, usínajíci. Při předávání plakalo, vytrháváno z náručí. Bylo to nejhorší období. 

Soud a ospod mi odebraly 2 zdravé děti pod tvrzením otce, že je chci zabít a mám poruchu. Roky jsem všem prokazovala vážná poškození děti a to jak jejich rozhodnutím, tak mstou otce.

Po 8 letech je otec tak dodělal, že jedno s pokusem o sebevraždu a druhé ve stavu ohrožení života, soud mi je milostivě dal do péče, obě s trvalými následky na zdraví. Bez zajištění podmínek, kde by bylo možné z toho děti dostat. 

Syna mám sice ve své péči, ale otec před pár měsíci vymyslel, že u něj bude ob víkend + vždy jednou týdně u něj bude jednu noc spát. Takže syn je čtyři dny doma, noc u něj, dva dny doma, dvě noci u něj, dva dny doma, noc u něj.... A po měsíci tohodle si mě zavolala učitelka, že se Filípek začal chovat k dětem hrozně agresivně. Jen tak kolem nich proběhne a praští, štípne.... A začal dělat naschvály - jde a šlápne jim do stavebnice... To jsem obrečela...

Měli jsme s otcem posunutý styk - měl začít a končit o den později kvůli zdravotnímu stavu syna (5let). Syn: "Mami, já už nezvracím. Napiš otci, ať si pro mě přijede teď."
"Dobře, napíšu mu. A určitě už se cítíš dobře?" Syn: "Jo.. já už to chci mít za sebou."

Syn (5 let) je po návratu od otce hádavý, výbušný, vzteklý, křičí na mě. Po pár dnech strávených doma se zklidní, ale pak jde k otci znovu a jedeme nanovo.

xxx

xxx

xxx