Bílý kruh bezpečí

Napsala jsem email. Celkem rychle mi bylo odpovězeno a nabídnuty termíny ke schůzce. Jeden jsem si vybrala i s časem a dorazila tam. Jako podporu jsem si s sebou vzala svoji sestru. Musela jsem i obě své děti, neměla jsem možnost žádného hlídání.

Když jsme dorazili na místo, zazvonila jsem a pustili nás dovnitř. Byly tam tři ženy. Jedna během naší schůzky hlídala děti ve vedlejší místnosti, hrála si s nimi, nabídla, že může nechat i otevřeno. Toto já jsem nepotřebovala, kluci jsou velmi společenští. Bylo nám nabídnuto občerstvení a mohli jsme začít. Ty dvě ženy, co tam s námi byly, jedna byla právnička a druhá psycholožka. P. psycholožka se zeptala, co se stalo, proč jsme tam. Začala jsem mluvit. Bylo to těžké, hrnuly se mi slzy do očí a občas jsem si musela dát pauzu a vydýchat se, abych mohla pokračovat. Přeci jen to nebylo jen jedno napadení, ale psychický teror x let. Obě poslouchaly, občas se na něco doptaly nebo právnicky vysvětlily. Nabídly možnosti spolupráce – schůzky s psychologem a právní služby.

Pak schůzka skončila. My odjeli domů. Přibližně po týdnu mi zavolala psycholožka, jak se mám.

Jelikož jsem se ale rozhodla pro spolupráci s jinou organizací, nic z výše nabídnutých služeb jsem nevyužila.

Persefona

Napsala jsem email. Odpověď byla rychlá. Proběhlo domluvení schůzky. Byla jsem už emailem upozorněna, že nemají nikoho, kdo by byl s dětmi. A pokud je vezmu s sebou a budu potřebovat cokoli ze schůzky použít, nebude mi hrát do karet to, že byly schůzky přítomny. Byla možnost, aby sestra, která šla opět se mnou s nimi počkala v jiné místnosti. Já ji ale chtěla mít jako oporu u sebe. Měli tam malý, ale moc pěkný herní koutek. Všichni jsme byli ve stejné místnosti. Měla jsem děti pořád na dohled a u sebe, ale na druhou stranu k nim často utekla moje pozornost. Schůzce byly přítomny dvě ženy – psycholožka a právnička. Vyslechly si celý můj příběh a případně ho doplnily o právnické nebo psychologické fakty. Rovnou jsme se domluvily na další spolupráci. Na sepsaní určitých dokumentů a psychologických sezeních. Tyto už probíhaly online. Zprvu jsem měla schůzky s psycholožkou každý měsíc, po čase co 14dní. Tam mě mrzelo, že zezačátku nebyly schůzky častější. Bylo to čerstvé a měla jsem toho na srdci tolik. S právničkou to bylo dle mé potřeby. Nic pravidelného. Když jsem potřebovala, napsala jsem email, domluvily jsme si schůzku (termín byl většinou do 14dnů) a na ní vše probraly. Pokud bylo potřeba něco doplnit, sepsat, tyto věci jsme si už posílaly přes email.

Ač jsem za podporu organizací moc vděčná, mé prvotní očekávání bylo jiné. Doufala jsem, že nám pomohou najít místo, kde bych mohla s dětmi v klidu žít. Aby mohly chodit do jedné školky, být vyspané, v bezpečí. Se mnou. Uchráněné před manipulací otce nebo násilného odtrhávání z mého náručí. Tolik slz, proseb od staršího syna, kdy nikoho jeho názor nezajímá. S tímto vám organizace úplně pomoci nemohou. Naše zákony úplně nehledí na děti, jejich pocity, názor nebo práva. Absolutně je nezajímá, co nám partneři dělají a že z toho nemáme úniku.

Nabídnou vám psychickou oporu. Ve formě schůzek s psycholožkou a možnosti se vypovídat. Nabídnou vám právní služby, kde vám pomohou sepsat a dát dohromady dokumenty.

Nenabízí ale psychoterapii, kde byste řešila své problémy do hloubky a od začátku.

Nenabízí právní zastoupení u soudů.