Téma: Mateřská láska

Dneska mám chuť se vyjádřit k tomu, když někomu přijde normální TRHÁNÍ MIMIN A BATOLAT OD MATEK s tím, že: "vždyť je to ale otec, ten má právo mít to dítě půl na půl a matka není víc než otec". Tyto věty se objevují ke čtení na internetu v různých (opatro) skupinách. Bohužel se ve stejném duchu i rozhodují soudy.

Mám chuť napsat o tom, že těhotenství není procházka růžovou zahradou, ze začátku obrovská únava, nevolnosti, různé obtíže, maminka to svoje miminko cítí den co den v sobě, je na něj duševně napojená, posléze fyzicky, jak jí kope, jak jí roste bříško. Nevyspání, další fyzické neduhy, to všechno mamina obětuje z lásky k dítěti. Bolest při porodu je oběť obrovská, tak jako láska, která přijde záhy a je bezpodmínečná. Porod je Dar, jen matka může zrodit na svět nový život. Děťátko v mamince roste 3/4 roku, je to jeho jediný zdroj bezpečí, cítí ji, vnímá, celým svým maličkým tělíčkem. Po narození přirozeně tíhne k mamince, ke svému bezpečí, je to pro něj JEDINÉ BEZPEČÍ, které celou svou bytostí zná.

Píšu to proto, že v ČR se toto POUTO MEZI MATKOU A DÍTĚTEM, v opatrovnických sporech, prostřednictvím soudů a OSPOD --> DEHONESTUJE !!!

Z ženy se stává matka a ta se přirozeně mění, žije pro dítě, obětuje se pro dítě, je mnohdy totálně vyřízená, unavená, ale dá dítěti všechno, aby bylo uspokojené a klidné (nakojené). Matka je od přírody na dítě napojená, mateřskou rolí se stává zodpovědnou a zcela se jí přetočí všechny priority.

Pro otce se v té době v podstatě zas tolik nemění, chodí dále do práce a jejich život není tolik ovlivněn. Vydělávají peníze a s dítětem se mnohdy vidí až navečer, když se jde malé koupat a spát. Nedá se tedy srovnat ten čas, kdy matka je k dispozici dítěti 24h denně ve dne/v noci, dává mu mnohdy 100% své péče.

A pak je ten paradox, že otcové chtějí po rozchodu batolata do střídavých péčí a u soudu NIKDO neřeší, že viděl dítě třeba jen půl hodiny ráno a hodinu večer, otec má prostě zájem, tak mu ho soud svěří na půl. Soudu je jedno, že místo aby dítě mohlo být s matkou, která je toho času na rodičovské, ho bude hlídat chůva v době otcově nepřítomnosti.

A fakt, že to dítě bude PŘIROZENĚ STRÁDAT po mámě, taky nikdo neřeší... protože "přeci je rovnoprávnost matky a otce a nikdo není víc"...

U soudu opravdu nikdo neřeší přirozenou vazbu na hlavní pečující osobu, potřeby malých dětí ani jejich nejlepší zájem. Práva otců se staví nadevše a STŘÍDAVÁ PÉČE se dává jak na běžícím páse.

Někdy otec žádá dokonce i o svou výhradní péči o malé batole, ačkoliv to své dítě viděl třeba jen chvíli večer po práci... jaký má motiv chtít dítě po rozchodu do své péče? Je to opravdu čistý motiv? Jde o pomstu matce, o peníze, nebo o lásku k dítěti? Čistě hypoteticky, když bychom věřili, že jde o lásku k dítěti... Co je to za lásku toho otce, když nerespektuje ty nepopiratelné, základní, přirozené, pudové vazby mezi dítětem a matkou?
Nad možnými důsledky v souvislosti s NARUŠENÍM EMOČNÍHO, PSYCHICKÉHO A DUŠEVNÍHO VÝVOJE DÍTĚTE, již soudy a OSPOD nepřemýšlí. Vždyť jde o CIZÍ dítě....
Ale jedno by je zajímat mohlo. Kromě toho, že je to "nějaké cizí" dítě, je to ale dítě českého národa a pokud se budou poškozovat naše děti (= naše budoucnost), bude brzy pokřiven i budoucí český národ!