Deník a úvahy o příbězích, které se dějí

2024 - V současné době se naplno věnujeme hlavně Instagramové tvorbě a nemáme bohužel kapacitu vše kopírovat i sem, tak pokud si chcete pročíst více našich článků, navíc v obrázkovém provedení s hudbou, najděte si nás na Instagramu ---> profil: Materskepouto.cz nebo pomocí QR kódu níže.

Deník... Můžu si do něj psát, co chci. Já to samozřejmě nepíšu jen pro sebe, ale ven, do světa. K očím těm, ke kterým se to má dostat. Abych otevřela, co jsem zažila, co zažívají ostatní maminy a jak to tady zkrátka v tomto státě funguje a co se tady děje... co jak vnímám, jak to vidím, jak to cítím.

Psaní mi pomáhalo v těžké době jako terapie, pomáhalo mi přetavit bezmoc ze soudů, naštvání, šok, úzko a přetlak v sobě, zkrátka všechny ty různé nepříjemné pocity v něco prospěšného, co může pomoci. Věřím totiž, že sdílení pomáhá. Pokud někdo zažívá něco podobného, spojenectví léčí, člověk si na to nepřipadá hned tak sám. A hlavně u tématu dětí se máma může cítit hodně bezmocná... nepochopená, ukřivděná, pranýřovaná od soudů, OSPODu, od ostatních lidí na sociálních sítích... Sama proti všem.

A také od toho je tu tato sekce - aby žádná z vás na to nebyla sama.

Z DENÍKU 8.3.2024 TÉMA: KAM AŽ TO MUSÍ ZAJÍT, ABY SE ZASTAVIL DOMÁCÍ NÁSILNÍK?

K článku s názvem: "Šestiletá dívka v Jihlavě bodla otce do zad, když mlátil její matku"... mi jedou zase myšlenky v hlavě. 

V případě, že matka má sílu od násilníka odejít a probíhají soudy o svěření do péče, tak se soudní pomoci ve většině případů NEDOMŮŽE. Jelikož soudy a OSPODy neřeší proběhlé násilí v rodinách a říkají: "jestliže otec byl agresivní vůči matce, neznamená to, že bude agresivní vůči dítěti" a "táta má své dítě určitě rád", a neváhají dát střídavou péči na dítě, které bylo očitým svědkem probíhajícího násilí v rodině!

Oběť násilí se octne v pekle a v přímém působení násilníka...a dítě je jen jakési rukojmí k trýznění oběti. Podle mě se pak stane právě to, že oběti z násilných vztahů budou SETRVÁVAT raději v těch vztazích, aby PARADOXNĚ "OCHRÁNILY" své dítě tím, že budou RADĚJI V NÁSILNÉ RODINĚ S NÍM, NEŽ PŘI STŘÍDAVÉ PÉČI HO NECHALY VE SPÁRECH NÁSILNÍKA SAMOTNÉ.A k tomu se vracím k otázce výše: Kam až to musí zajít, aby se zastavil násilník? viz. odkaz

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-sestileta-divka-v-jihlave-bodla-otcem-do-zad-kdyz-mlatil-jeji-matku-agresor-vyvazl-se-45-lety-vezeni-40463373?fbclid=IwAR2QzRnRu-uWoVfAIO1eHXarvUhiZEXt-woVdaZARrM6viu5MYFYBwmnyDM#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu 

Z DENÍKU 2.3.2024 - NĚKTEŘÍ OTCOVÉ JSOU SKVĚLÝMI VZORY A ÚŽASNĚ SE STARAJÍ O SVÉ DĚTI

Tak jsem si přečetla, že jsme prý zhrzené ženské, které nenávidí muže. Tak mi zase jely myšlenky a vyplodily tento článek. (Mimochodem, oné autorce toho výroku děkuji za inspiraci). ;)
Aby nedošlo k mýlce, nejsme žádné zhrzené ženské, které nenávidí muže. Nejsme matky, které jdou proti všem otcům, naopak mnohé z nás žijeme ve spokojeném partnerském/manželském vztahu. Víme, že existují otcové, kteří jsou SKVĚLÝMI VZORY, ÚŽASNĚ SE STARAJÍ O SVÉ DĚTI A CHTĚJÍ PRO NĚ TO NEJLEPŠÍ.

Bohužel ne všichni takoví jsou... Jsou tu i egoisti, tyrani, násilníci, alkoholici, psychopati apod., kterým na dětech nezáleží. A pokud si žena od nich dovolí odejít, mstí se jim na tom nejcennějším... NA DĚTECH. ...a nutno dodat, s pomocí soudů se jim to daří.

Nechceme otcům ubírat jejich právo na styk s dětmi a dětem na jejich styk s otcem. Nechceme si děti uzurpovat pro sebe, jak je často přetáčeno proti nám. Chceme, aby naše DĚTI MĚLY PROSTOR VYRŮST VE SVOBODNÉ A DUŠEVNĚ ZDRAVÉ LIDI.
Pendlování mezi rodiči už od velmi útlého věku... měnění režimu, stylu výchovy, vzdělávacích zařízení, kamarádů, popř. kroužků každý týden nebo x krát do týdne, je noční můra, ne to nejlepší pro dítě.
Bohužel, čím víc se matka ozývá, tím více je brána jako "problematická" a v některých případech se dítě odebírá a dává do ústavní péče nebo do péče otce.
Mnozí na naši nevoli se střídavou péčí reagují, tak ať teda my matky dáme děti do péče otce, když se nám to nelíbí. (Slyšíte to taky? Tam se ani nepřemýšlí na to, co by chtělo dítě, jestli by vůbec chtělo střídat domovy...)
Argumentují, že jak by se líbilo nám, kdybychom viděly dítě každý druhý víkend. Ale tady jde úplně o něco jiného... O PŘIROZENÉ BIOLOGICKÉ NASTAVENÍ MATKY. Mnohdy nám záleží na dítěti víc než na sobě, klidně bychom nasadili za naše děti i vlastní život. Neumíme si život bez těch našich dětí představit. Nosíme je v sobě, rodíme, pipláme od miminka, jsme k tomu od věky věků PŘIROZENĚ nastavené, v těchto rolích prostě nejde dělat rovnoprávnost.

A soudy se teď snaží měnit celou biologii, vývojovou psychologii a nastavovat něco, co je zcela proti přirozenosti a zdravému bytí. Chtějí nám rvát batole od prsa... toto ani zvířatům nikdo neudělá... chtějí je trhat od jejich stabilního zázemí, toto soudy a OSPODY dětem dělají, ačkoliv to sami nikdy na vlastní kůži nezažijí.

Jsme tu proto, abychom upozornili, že se tady systémově koná bezpráví, že se zde poškozují děti a dochází k šikaně matek, prostřednictvím OSPODu a rozhodování soudu.

5.2.2024 Téma: MATEŘSKÁ LÁSKA

Mám chuť napsat o tom, že těhotenství není procházka růžovou zahradou, ze začátku obrovská únava, nevolnosti, různé obtíže, maminka to svoje miminko cítí den co den v sobě, je na něj duševně napojená, posléze fyzicky, jak jí kope, jak jí roste bříško. Nevyspání, další fyzické neduhy, to všechno mamina obětuje z lásky k dítěti. Bolest při porodu je oběť obrovská, tak jako láska, která přijde záhy a je bezpodmínečná. Porod je Dar, jen matka může zrodit na svět nový život. Děťátko v mamince roste 3/4 roku, je to jeho jediný zdroj bezpečí, cítí ji, vnímá, celým svým maličkým tělíčkem. Po narození přirozeně tíhne k mamince, ke svému bezpečí, je to pro něj JEDINÉ BEZPEČÍ, které celou svou bytostí zná.

Z ženy se stává matka a ta se přirozeně mění, žije pro dítě, obětuje se pro dítě, je mnohdy totálně vyřízená, unavená, ale dá dítěti všechno, aby bylo uspokojené a klidné (nakojené). Matka je od přírody na dítě napojená, mateřskou rolí se stává zodpovědnou a zcela se jí přetočí všechny priority.

Matka PŘIROZENĚ NECHCE dítěti: znesnadnit -> zničit život chozením do 2 škol a tak uvažuje, že pokud by měl soud rozhodnout o střídavce i nadále, že se DÍTĚTE VZDÁ, ať je v péči otce a navštěvuje školu u něj. Já to úplně chápu, protože své dítě MILUJE a chce pro něj v rámci těch možností, co jsou - to nejlepší - nechce mu zničit dětství. (Stačí, jaký obrovský nápor prožívá předškoláček už tím, že musí co týden dojíždět 300km, mít mnohdy odlišnou výchovu, režim apod a 2 různé školky.)

Ale zpět k tématu: proč instituce nevidí, že navštěvování 2 ŠKOL je prostě ŠÍLENOST? Proč mají na piedestalu právo OBOU rodičů a ne PRÁVO DÍTĚTE NA KLIDNÉ A SPOKOJENÉ DĚTSTVÍ? Proč SOUDY UBLIŽUJÍ SVÝMI ROZHODNUTÍMI DĚTEM?Přitom...na tom je krásně vidět, že otcům, co dopustí aby mělo dítě SP a 2 školy nejde o blaho dítěte, ale o právo mít dítě napůl. Nejde jim o jeho blaho, nevcítí se do jeho prožívání. Soudy prostě v dnešní době neřeší, jestli bude dítě nešťastné, řeší jen to, aby se rozpůlilo napůl pro oba rodiče stejnou měrou.

5.12.23 Téma: Matka na pranýři za to, že soucítí se svým dítětem 

Pojem: "PŘECITLIVĚLÁ / ÚZKOSTNÁ MATKA v soudním podání... aneb proč otcové chtějí trhat MIMINKA OD MATEK NA NOC k sobě??? .... až po: Proč soudy dávají STŘÍDAVKU BATOLATŮM???

Stále více se rozmáhá označování matek soudem, že jsou přemíru úzkostné, že své miminko/batole nechtějí dávat na noc k otci nebo posílat na XXX km přes celou republiku na víkendy.

Mě by opravdu zajímalo, jestli soudkyně-ženy byly také dříve matkami. Proč nesoucítí s těmi dětmi? Ony ještě řeknou: "dyť miminu je jedno / ono to neřeší, u koho je... proč by měl být 250km problém? vždyť v autě se může dítě vyspat.... proč by mělo být mimino jenom s matkou- my jsme dávali dítě taky babičce na hlídání a vše bylo v pohodě... V zájmu ročního dítěte je i to, aby bylo na noc s otcem, dítě má právo na oba rodiče!"

Když se matka říká, že miminko je zvyklé na jeho každodenní usínací rituály nebo dokonce na mateřské mléko, tak soud řekne, že otec má ale také právo na dítě a mléko se může odstříkat a podat z lahve. Proč se bere dítěti jeho duševní uspokojení, jeho pocit jistoty, stability a klidu v podobě kojení?

To, že otec s miminkem nebydlí třeba od jeho narození a nevyzná se, co znamená jaký pláč, co miminko v danou chvíli potřebuje. Proč je nutné brát miminka na noc od matek? Dle soudu žádný problém- otec se to dle pokusu omylu naučí.Opravdu je nutné brát miminka na noc od matek a dělat z nich pokusné králíky? Opravdu je nutné, aby otcové měli miminko/batole mermomocí na noc? Proč? Protože chtějí, protože na to mají právo?! Tisíce matek volá: "vem si malého/malou kdy chceš, ale neber si ho prosím na noc pryč!" Pečující maminky cítí s dítětem, jsou s ním propojené, dělají pro něj maximum, hodiny ho uspávají, utěšují, když pláče... obětují se pro něj a chtějí jen zabránit stresu pro dítě, tak jsou INSTITUCEMI NAZÝVANÉ PŘEMÍRU ÚZKOSTNÉ MATKY. V současné době je každá taková pečující matka, nazývána: úzkostnou.

Nebo vyšší level - miminka a batolata do střídavé péče? To se stále častěji děje. Proč to nikdo nezastaví? Protože otcovská práva 50 na 50? Škoda jen, že ti, kteří tohle bez souhlasu dítěte dopustí, to nikdy sami nezažijí. Žádný domov (ne dva), protože pravý domov je jenom jeden. Pendlování mezi dvěma světy....domácnostmi.... výchovou... přístupem.... Utvoří si dítě 2 světy? naučí se být 2 lidmi v jednom? Zajímalo by mě to.... 

Takže výzva pro ty, kteří soudem "nařízenou" střídavku zažily jako dítě na vlastní kůži, ať se ozvou, ráda udělám anonymně rozhovor.

24.11.23 - Téma: KDYŽ DÍTĚ NECHCE K OTCI, TAK DLE INSTITUCÍ ZA TO MŮŽE MATKA

Na soudní scéně se rozmohl takový nešvar: když dítě nechce k otci, tak je hned označována matka za tu špatnou, že za to může ona, jelikož ho prý nedostatečně motivuje, nebo na něj prý přenáší svoje rozpoložení, anebo v tom horším případě, je osočována, že dítě manipuluje. Taková je realita a to se děje. Je to obrovská bezmoc pro matku, která své dítě nijak nemanipuluje. 

Ono totiž je na OTCI, aby si vybudoval vztah s dítětem. Nelze tu odpovědnost přednášet na někoho jiného. Budovat citovou vazbu si musí otec sám svým přístupem k dítěti.

Soudy v podstatě říkají: "matko, motivuj to dítě, ať chce k otci. A když dítě nechce k otci a brečí, drží se mámy, má hysterák a řve, tak za to můžeš ty matko, motivuj to dítě, nebo ti ho sebereme na převýchovu, aby k otci chtělo. To dítě prostě musí jít k otci! Musí milovat otce!" A pozor, instituce tím říkají: "Je to největší právo dítěte, aby s otcem strávilo stejný čas jako s matkou!" ... vidíte ten paradox? Nikdo si nevšimne, že dítě pláče a jeho duše volá: "haló, já tu jsem a já toho práva využít nechci". Z toho vyplývá, že dle současného systému je právo na oba rodiče (střídavá péče) víc než právo na přání dítěte.

Nejednou se stalo, že instituce vytrhla dítě matce a dalo se do "neutrálního prostředí", aby se naučilo "milovat" otce. Nebo se vytrhlo z péče matky a dalo se do péče otci, aby si násilím vybudovalo s otcem vztah. Píšu to jako skoro jako o "věci," jelikož tak se v dnešní době na soudní scéně s dětmi zachází. Někdy mám pocit, že kdyby soudy mohly, i by to dítě rozpůlily, aby půlku dostala matka a půlku otec. Aby to bylo "spravedlivé" pro oba rodiče. Mnohdy nezáleží na tom, co dítě chce... Kdy se tohle změní?

22.11.2023 - DŮLEŽITÉ !!! KDYŽ VÁM OTEC DÍTĚTE VYHROŽUJE, ŽE POKUD OD NĚJ ODEJDETE, TAK VÁS O DÍTĚ PŘIPRAVÍ

- NIKDY toto neberte na lehkou váhu (jakože Vám někdo říká, že jen vyhrožuje a že nic takového neudělá - jsou takové případy, kdy kojence vysoudili do své péče), je to PŘEDZVĚST toho, že se s Vámi bude soudit a to jsou pak roky, plné stresu při soudním peklu.

- Pokud Vás fyzicky napadne, tak to nahlašte na PČR, ať je ZÁZNAM (může pomoct doložit, že nějaké násilí v minulosti fakt proběhlo). Ikdyž soudy a OSPODy v dnešní době moc nezajímá, že ve vztahu nějaké proběhlo... říkají, že to, že ublížil Vám, neznamená, že ublíží dítěti. Prevence jim je cizí a v tomto ohledu naprostá bezmoc.

- Pokud jste ještě v těhotenství, máte opravdu ještě poslední nejvyšší čas se od agresora ODSTĚHOVAT. (Bohužel ne nikam daleko, jelikož pak byste musela dovážet dítě ke styku). 

- Pokud jste tak již neučinili, tak doporučím NEZAPISOVAT otce do rodného listu, tak nebude mít možnost Vám dítě po porodu unést (protože to by klidně mohl, když by byl zapsán jako otec a nemít soudně stanovené styky). 

- Konverzace o tom, že VÁM DÍTĚ SEBERE, si SCHOVÁVEJTE (je to opravdu důležité pro soudní dokazování) a pokud Vám vyhrožuje ústně, tak si to NAHRÁVEJTE.

Mateřské pouto - www.materskepouto.czFB Skupina: Mateřské pouto - Klub matek - https://www.facebook.com/groups/materskepouto 

17.11.2023 - Co ABSURDNÍHO a NEEMPATICKÉHO zaznělo od soudu či OSPODu v soudní síni?

Když jsem poukázala na to, aby roční dítě nejezdilo na noc mimo domov, ať otce vidí kdykoliv přes den, ale na noc ne, tak jsem byla označena za přemíru úzkostnou matku. Soudkyně s OSPOĎAČKOU po mně zvýšeným hlasem vyjely, že ve větším zájmu dítěte (tohoto věku 1 roku) je, aby bylo (přes noc) s otcem.

Něco absurdního: když jsem měla zprávu od dětské psycholožky, kde bylo doporučeno, aby roční batole spalo pouze v jedné posteli... (myšleno tak, aby dítě na noc necestovalo mimo domov od hlavní pečující osoby). OSPOD na to odvětil, že to by matka nemohla jet s dítětem ani na dovolenou, protože to by to dítě spalo v "jiné" posteli... Ano, udělala blbce, jak z psycholožky, tak z matky. Přitom bylo jasné, co tím chtěla psycholožka říci...Pojďme sdílet, co dalšího strašného/absurdního/neempatického zaznělo od soudu či OSPODu v soudní síni, do skupiny: Mateřské pouto - Klub matek, odkaz zde: https://www.facebook.com/groups/materskepouto

16.11.23 - Další úvaha je o tom, když BATOLE CESTUJE MEZI DVĚMI DOMÁCNOSTMI, aneb šťastná matka, jejíž dítě v klidu čůrá a kadí

Já si myslím, že tohle přejíždění je pro malé děti prostě špatně. Teď se zaměřím na ty úplně nejmenší ve střídavé péči. Už jen představa, jak náročné je učení čehokoliv, např.: na nočník. 

Situace: matka se snaží učit dítě na nočník, dá opravdu velké úsilí, aby chodilo a otec to neřeší, dá dítěti plínu a je to. 

Situace 2: matka se snaží učit dítě na nočník a otec používá úplně jiné techniky, popř. odměny/tresty, než matka. Dítě zmateno a demotivováno.

Ve finále je frustrováno dítě, protože neví, co je správně, matka z celé té situace nešťastná, protože se úplně marně snaží, otec to neřeší, ten má právo a soud mezitím odklepává další případ batolete do střídavé péče. Na tom chci demonstrovat, že jedno učení na nočník se může tak neskutečně ztížit... a to si představte, že těch věcí je nespočet. A přijde mi, že to si ti soudci vůbec neuvědomují. (Přečtěte si na konci tohoto článku výzvu pro vás...)

Konkrétně to vyměšování je u dětí opravdu citlivá záležitost. To se stává i dospělým, že mimo domov prostě nemůžou jít na velkou. Teď si představte dítě, které odjíždí třeba jen na víkendy pryč a zadržuje tam pokaždé stolici. Ano, to se stalo jedné holčičce, které to prostě jinde než doma nešlo. Vzniká začarovaný kruh -protože to zadrží, pak se to nahromadí, bolí jí to a pak se toho přímo už bojí. Holčička si vypěstovala psychogenní několikaletou zácpu....a nešlo jí to ani už doma. Přitom úplně zbytečně - protože soudy rozhodly, že má jezdit od batolete pryč. Nikoho to nezajímá, instituce vyzdvihují právo otce nad potřeby dětí, dětská lékařka nic nezmůže a mámo, ty na to musíš na všechno koukat, všechno s dítětem prožít a nemáš se absolutně kam dovolat.

A teď výzva na Vás: máte zkušenosti s rozdílnými výchovnými přístupy (ve střídavé péči)? napište mi, ráda pod anonymním příběhem zveřejním.

15.11.2023 - Co se odehrává v malinkém dítěti, které je soudem odtrhnuté od mámy

Navažme na předchozí příběh, kdy ten malinký bezbranný tvoreček byl celý svůj krátký dosavadní život spojen s mámou (9 měsíců v mámině v bříšku), poté v mámině náručí a v tom stejném prostředí se stejnými zvyky a rituály. Najednou soud rozhodne, že dítě má jezdit na víkendy k otci, který v té rodině třeba vůbec nebyl, třeba se rodiče rozešli už v těhotenství... nebo v té rodině byl, ale vůbec se nestaral, nezajímal... (skoro jakoby tam ani nebyl) a teď má to dítě být na víkendy jinde...v jiném prostředí a bez mámy.

Co to batole asi prožívá? Ono neví, co se děje... ono neví, že soud rozhodl a ono musí. Ono vnímá jenom to, že není s mámou. Říká si: kde je máma? proč tu není? máma mě opustila? už se k ní nikdy nevrátím? ona mě nemá ráda? Dítě ustrne a má stejné duševní pocity, jako když se z něj stává "sirotek". Tím se narušuje jeho stabilita... ikdyž se k mámě pak vrátí...ale po několika dnech zažívá ten sirotčí úprk zase, zase strádá... pěstuje si v sobě pocity nejistoty a strachu, které mohou vést v dospělosti k závislé poruše, k žárlivosti, k nepřijetí sebe, malé sebehodnotě a méněcennosti, k nestabilitě nebo dokonce k rozdvojené osobnosti.

Ale zpátky k tomu malému tvorečkovi. Například taková 1,5letá holčička... nikdy nebydlela s otcem, rodiče se rozešli v těhotenství. Celý svůj krátký život bydlela s maminkou v jejich domečku. Najednou soud rozhodne, že dítě bude jezdit na víkendy pryč. Takové holčičce se nedá vysvětlit, proč se tak děje. Musí jet... Když se pak vrací zpátky domů, ani se na maminku nepodívá, tupě zírá před sebe, jakoby byla prázdná duše, jakoby tam vůbec nebyla, nereaguje na pozdrav, na pohlazení, na mluvení, dívá se skrz mámu... a to další 2 hodiny. Máma má pocit, že holčička se na ni zlobí, jakoby byla naštvaná... "opustila mě? nechtěla mě? proč to udělala? Můžu za to já? jsem ta špatná..." V noci pak holčička chtěla držet za ruku a nepustit... holčička se klidně 7x za noc vzbudila, volala mámu, brečela, potřebovala se ujistit, že tam máma je. Přes den se pak máma nemohla vzdálit ani na krok, ani na záchod, ani vysprchovat.... holčička jí chtěla být neustále na blízku... chtěla vědět, že tam máma je.... a když se jakžtak ujistí, že máma tam pro ni je, tak holčička zase odjíždí...a to samé se opakuje znovu.

Také se může objevit u dítěte potlačená agrese. Děti často své emoce pouští ve svém stabilním prostředí, kde se cítí doma. V jiném prostředí mohou ustrnout, zastavit pláč, křik, být úplně v sobě a zakřiknutí. Potlačují to a pak to jde z nich naráz. 

Malinké dítě když se necítí v pohodě, tak to je pak vidět třeba i na vylučování, začne se počůrávat... nebo zadržuje stolici. 

Nic z toho OSPOD nezajímá a neřeší... jenom řekne: "to je ale jen vaše tvrzení, otec říká, že je u něj dítě šťastné a spokojené".... O tom to ale není... Tady se řeší potřeba malého dítěte, aby spalo doma. Podstatu věci, jak se dítě může cítit, jak ho to přirozeně ovlivňuje, instituce neřeší. A to je ten hlavní problém, co se tady děje. Probíhá soudní boj otců a matek, ale to hlavní se přehlíží....a to je to, CO DOOPRAVDY POTŘEBUJE A CÍTÍ TO DÍTĚ.

PS: ještě je tady další aspekt, jak může působit na dítě, když žije ve 2 výchovných prostředí. O tom zas třeba příště

15.11. 2023 - Proti lidské přirozenosti, aneb odtrhávaná miminka/batolata do 3let věku

Dneska budu psát o tom, když v diskuzích čtu často větu: "Matka není víc než otec.", "Otec má stejné právo"
V dnešní době se už děti od miminek dávají děti do střídavé péče. S tvrzením, že dítě má právo na oba rodiče stejně. Soudy řeší právo víc než potřeby malinkých dětí. Největší potřebou miminka a batolete je stabilní prostředí a jistota u mámy, ve které (v bříšku cca 9 měsíců) a pak u které (v blízkosti mámy) strávilo miminko většinu svého dosavadního života. Rozhodně ne pendlování mezi 2 domovy a 2 mnohdy rozdílnými výchovnými přístupy.
Máma je přirozeně navázaná na dítě, prošla nesnadným těhotenstvím a každou vteřinou cítila to své miminko, porodila ho, což byl často proces až na hranici se smrtí (v tom smyslu, že jde o ohromný proces, kdy u porodu si žena často myslí, že umře, protože ta bolest je neskutečná) a pak tady je to miminko, v náručí u maminky a mámy zažívají hormonální bombu. Přirozenou. Hormony pracují na plné obrátky pro to, aby matka vnímala to dítě na prvním místě. Rozdá se pro něj, žije pro něj, dá mu první poslední, obětuje se, nespí, a snaží se mu dát to nejlepší. A dává, každou vteřinou...existuje hlavně pro to dítě.
A když je navíc sama a přijde soud a ten jí pak říká: "dejte dítě na víkend k otci nebo do střídavé péče", tak přirozeně vnímá to miminko a ví, že by to byl stres. Říká: "otec si může kdykoliv přijít, ale prosím, ať si ho nebere na noc!".... a na to konto je označená za BRÁNÍCÍ a ÚZKOSTNOU matku. A just jí to dítě (mnohdy i od prsa) odebereme: "dyť je na roce velké, matka ať odstříká mléko." 

15.10. 2023 - Téma: Mediace jako forma nátlaku k uzavření dohody + příklad požadavku na telefonní hovory

Pokud matka nechce v něčem otci vyhovět a kvůli tomu je soud (například otec chce střídavou péči a matka to nevidí jako dobré pro blaho dítěte), tak jsou soudem vysláni na mediaci, která se má tvářit neutrálně, aby se rodiče "domluvili" ale za dveřmi často probíhá lynč vůči matce, nátlak na to, proč v tom či onom nechce vyhovět. Jelikož otec má požadavky a soud by byl nejradši, aby matka sama přistoupila na otcovy požadavky, aby to sám soud nemusel rozhodovat a dát si práci s odůvodněním. A pozor! co se domluví na mediaci, to se bere jako DOHODA K SOUDU. To je ostatně skrytý cíl mediace, aby soudu usnadnila práci.

Matka se cítí zahnaná do kouta, protože najednou jsou proti ní dva. Nejen otec dítěte, ale i mediátor v jedné místnosti. 

Dejme si takový příklad: Telefonní hovory s ročním dítětem. Otec trvá na soudně daných hovorech. Ano, s ročním dítětem. Dítě ještě neumí mluvit a nikdo absurdnost tohoto požadavku neřeší. Mediátor se obrátí k matce a říká: "Telefonní hovory mi nepřijdou nijak ohrožující. Proč je nechcete umožnit?"

To, že se nikdo nezamýšlí, že hovory s ročním nemluvnětem, jsou holý nesmysl, to jsem již psala. Otec totiž sám netouží mluvit s nemluvnětem, ale spíš mít další kontakt s matkou. A tady narážím na další aspekt, který také nikdo nebere v potaz... představme si, že otec matku ve vztahu psychicky či fyzicky týral. Po rozchodu dost možná stalkoval a nyní se mstí přes dítě, aby matce co nejvíc ublížil. Takový otec chce co nejvíce znepříjemňovat život matce, takže takové telefonní hovory pro něj mohou být zdrojem k vysávání a jak mít na matku páku, aby ji měl hezky v hrsti.

Takže když si to tak sečteme. Co přinese telefon s ročním dítětem všem zúčastněným: 

Ročnímu dítěti: nic... nechápe, proč na něj otec mluví z té krabičky, neumí odpovědět.

Co přinese matce a otci:

- matka by musela být přítomna v konkrétní den a čas na telefonu, čemuž musí všechno podřídit. Nehledě na to, že každý takový hovor by ji způsoboval velký stres (třeba už od rána jí bude blbě, že povinně uslyší svého agresora).

- otec by mohl být nespokojen, že neslyší dostatečně "vyluzovat zvuky" dítěte v telefonu a konal by psycho na matce, kdy by ji osočoval, že dítě tam ani není a že má ten telefon určitě jinde, ve vyšším levelu by si stěžoval na OSPODu, že mu matka nedostatečně zprostředkovává telefonní hovory. Během toho by stihl na matku naplivat několik urážek. 

- Otec by byl však spokojen, že má matku v hrsti a že mu musí podřídit svůj čas. O hovor s ročním nemluvnětem mu opravdu nejde. Což ale už nikdo neřeší... Připomíná mi to stroj: Je tu požadavek otce, pro matku to není ohrožující, tak proč by ten požadavek nemohl být naplněn. Dítě se musí podřídit tomu, co mu bude "přiděleno" za soudní povinnosti.

15.1.2023 - Téma: Loňské Vánoce (dcera u otce)

No teda, to jsem vážně 2 a půl měsíce nenapsala ani tečku? Nevadí... žila jsem totiž předvánočním časem a prožívala každý den naplno, opravdu moc jsem si užila letošní Vánoce. Naplno, v klidu, radosti, domácí pohodě a těšení se na to, jak malé budou svítit oči ve Štědrý večer. Měli jsme ji letos doma, holku jednu. Minulý rok trávila Vánoce u otce, 250km daleko. Ale to bylo ve finále i tak lepší, jelikož my jsme dodělávali přístavbu a akorát na Boží hod stěhovali. Takže si tam užila větší vánoční atmosféru, než u nás doma. Přijela a měla překvapení největší... nové bydlení. S těmi dárky od Ježíška to bylo už horší...přijela, viděla je pod stromečkem a chtěla si je hned rozbalit. Bylo to... jak to jen říct... bez atmosféry, bez emocí, bez kouzla. O ničem. Dítě by mělo mít jen jednoho Ježíška. A nejezdit cikcak... Upřímně, jsem smutná, že každé druhé Vánoce nemá být doma (jelikož to soudy takhle soudí, pokud se toho otec vyloženě nevzdá)... A přijde doba, kdy i její bráška doroste do věku, kdy už začne trochu víc chápat Štědrý večer, Ježíška, dárky... a neumím si představit, že by na Štědrý den rozbalovalo a radovalo se jen jedno dítě...

2. 10. 2022 - Téma: OSPOD říká, že je na matce, jestli dítě bude chtít k otci

V podstatě to, že dítě k otci nechce jít, nelíbí se mu tam, nebo se mu třeba stýská po matce, nebo tam jezdí na delší čas než na víkend a to nechce... nebo je tam zkrátka jiný problém (např. otec se nestará a nechává dítě na hlídání)... je jedno, co v tom je. Faktem je, když se dítěti k otci nechce jít...tak OSPOD řekne, že je na matce, aby ho MOTIVOVALA, aby tam šlo dítě rádo. A když se tak neděje, tak za to může matka. Dokonce u soudu může samotný otec matku osočit, že dítě popuzuje proti otci a manipuluje. A dítěte se ale nikdo neptá, proč tam nechce. Vše je na matce. Je v tom obrovská bezmoc. Matka cítí se svým dítětem, že musí někam, kam nechce a ještě je osočována, že za to může.

Takže v praxi, pokud má otec poruchu osobnosti a dělá zle, dítě se tam necítí dobře, brečí matce do náruče, že tam jít nechce. A matka má být vůči dítěti ten podrazák, která má udělat dítěti špatně a motivovat ho, aby dělalo něco, co se mu zdá nepříjemný. Dítě pak nemá bezpečnou oporu ani v té matce, přestane se třeba svěřovat i jí a může se cítit samo. Je to ještě větší bezmoc. Matka musí vydat dítě otci i přes to, že dítě brečí, že k němu nechce, protože jinak jí hrozí pokuta nebo v případě že několikrát nedodrží rozsudek, tak i odebrání dítěte z péče. Takže musí dítěti vysvětlit, proč má dítě jít tam, kam nechce.

Mě to přijde jako psychické znásilňování dítěte. Jak to pak vysvětlit třeba 2-4letému dítěti? Musíš jít k otci, i přesto, že to nechceš, protože to chce táta? Musíš tam jít, protože bych dostala pokutu a musela bych zaplatit policii peníze? Nebo proto, že kdyby tam dítě nešlo, že by muselo bydlet u táty úplně? Jde tohle vůbec říct malému dítěti? Házet na něj takové břímě? 

1. 10. 2022 - Téma: Bio-otec versus nebio-otec - "jak to vidím, že to stát bere" + o tom, když se biologický otec 2 roky nezajímal a najednou se objeví na scéně

Je zde zajímavý paradox. Stát chce, aby byl v rodném listu dítěte napsán "nějaký" otec a pokud tam je otec nebiologický, tento otec zjistí, že není dítě jeho, tak se může smazat z rodného listu do 6ti let jeho věku. Po tomto věku dítěte to už ale NEJDE... Stát zkrátka chce, aby dítě mělo zapsaného nějakého otce a je mu jedno, zda je bio-či nebiologický. Proč to ale píšu - tady je státu jedno, jaký otec je u dítěte v "papíru" napsán.

Pak je ale situace, kdy je v rodném listě zapsán biologický otec, který ale v rodině fakticky nežije a o dítě se nezajímá. V rodině žije s oním dítětem nebiologický /nevlastní otec. Fakt, že ho dítě bere za otce vlastního, že je s ním každý den, podílí se na péči a výchově,  nehraje pro soud žádnou roli a nikoho to nezajímá. Ani za cenu, že je dítě na něj zvyklé třeba od jeho půlroku a říká mu: "tati". Pokud se třeba po 2 letech NAJEDNOU OBJEVÍ NA SCÉNĚ jeho biologický otec, ačkoliv se celou dobu nestaral, nezajímal, tak je pro soud stejně otec BŮH, všechen ten nezájem je rázem smazaný, protože je tu BIOLOGICKÝ, PRAVÝ OTEC, který se ale TEĎ starat chce. Soud neváhá říct, ať to dítě jde k "prakticky cizímu" člověku na víkendy. Jentak, z ničeho nic, nevidí v tom problém. Že "dyť je to jeho otec, otec má stejná práva jako matka a otec je pro dítě jeho nejlepší zájem". A touto větou to vždy srazí k zemi a nic je nezajímá.

ALE

Dítě, které ho prakticky nezná, s ním má teď trávit víkendy. A nikoho nezajímá, jak to PROŽÍVÁ to dítě. Je malé, mnohdy třeba ještě nemluvící batole a nikdo se ho na nic neptá. Jakoby soud si myslel: "Je to přeci tvůj otec a tudíž to je pro tebe to nejlepší". Jenže nejlepší zájem malého dítěte do 3let je mnohdy fakt někde jinde.... jde o pocit jistoty a bezpečí a uspokojení jeho potřeb. 

Mám totiž pocit, že tady nejde o to, co skutečně potřebuje to dítě. Soudy a OSPOD to má nastavené tak, že je pro dítě to nejlepší, když bude ZA KAŽDOU CENU S OTCEM. Neřeší, jestli je dítěti pár měsíců, rok, či dva. Neřeší, jak to dítě to prožívá, snáší, zda se mu stýská po matce, se kterou bylo do té doby den co den. 

Biologický otec, který s miminem/batoletem NEŽIL VE SPOLEČNÉ DOMÁCNOSTI, NEMŮŽE VĚDĚT, JAK DÍTĚ FUNGUJE, co potřebuje, jaký pláč co znamená, nenaplní přesně jeho rituály, protože to dítě se ocitá rázem v jiné domácnosti a působí to na něj. 

1. 10. 2022 - Téma: Střídavá péče od miminka - prý je jedno, kam se kojenec položí - jestli do domácnosti otce nebo matky

Nedávno jsem sledovala jedno video, kde mluvil chlap o výzkumu ohledně střídavé péči. Jedna věc, co tam říkal, mě fakt nadzvedla. Že je jedno, kam mimino položíte, jestli bude v domově u matky nebo u otce, že miminu to je vlastně jedno, kde je, že tudíž si na tu střídavou péči snáz zvyká. To se teda snadno mluví o miminu, které neumí mluvit a nemůže nic říct. To mimino ale cítí, vnímá a hlavně nerozumí tomu, proč máma nikde není, proč je někde jinde. Ono bylo 9 měsíců v bříšku mamky, pak jí cítilo po porodu a každý další den, pokud matka kojila, tak tuplem bylo na ni ještě mnohem více navázanější - nejen zdrojem potravy, ale hlavně pocit klidu a bezpečí. Miminko je zvyklé na každodenní stejné návyky, např. takové usínání... je to pro něj zdrojem jistoty a stability.

Někdo by mohl rád argumentovat, že mimino může spát i u babičky a že ho to nepoškodí.... nebo když mimino musí do nemocnice, tak že spí taky někde jinde mimo domov. Jo, i u soudu to ospoďačky rády nadhazují... jenže oni stále nadhazují nějaké výjimečné, ojedinělé stavy... jenže střídavá péče nebo rozšířený styk je o pravidelném konání. Chtěla bych vidět přímo je, ony úřednice - měničky cizích životů, jak by se jim líbilo co týden střídat domov. 

Přijde mi to fakt necitlivý mluvit o miminu jako o kusu věci, o ranečku, co se sbalí a vybalí jinde. Slyšela jsem i jedno přirovnání - televizi by taky nikdo nevypojoval, aby ji neustále stěhoval tam a sem - zapojoval, vypojoval... s živým dítětem se to ale dělá.

1. 10. 2022 - Téma: Kojené miminko od matky, aneb odstříkávané mléko 

Je fakt šílený číst na sociálních sítích diskuze otců a matek (dotazy v různých skupinách, co se radí ohledně soudů o dítě) o tom, jestli je dítě ještě kojené nebo ne...že pokud ne, tak může na noc k otci okamžitě a že pokud se kojí, tak do půlroka to dítě od matky na noc nedostanou... Praxe je nyní taková, že Vám soudy či OSPOD mohou říct, že kojení na roce je už dlouho a že matka může mléko odstříkávat a dávat otci v lahvičce s sebou a ať na tu lahvičku dítě naučíte. Jakoby to dítě fungovalo jen na jídlo. Ale to dítě to prso má hlavně jako pocit bezpečí, spojení s matkou. Ne nadarmo vzniklo slovo kojení od slova - po-koj. Pokojný stav, stav pokoje. Dítě často u prsu usíná, protože je to jeho pocit lásky, klidu a bezpečí. A to nikdo nebere v potaz! Necitlivě Vám řeknou, že můžete přece mlíko odstříkat. A pokud proti tomu něco máte, hned jste za bránící nebo přecitlivělou matku! Taková je realita a je to fakt hodně smutný.

12.9. 2022 - Soudy a OSPOD říkají: "rovnoprávnost mezi rodiči, matka a otec jsou si rovni"...a já si o tom z jistého hlediska myslím své, protože...

Ano, dle práva je matka i otec zákonný zástupce a jsou si rovni. Ale jako matka to vnímám takto:

Matka se proto dítě už v těhotenství obětovala. Žádný chlap si absolutně nedokáže představit, co to obnáší. Ta obrovska únava, při které nejde normálně fungovat, nemluvím ani o fyzických potížích, kdy je těhotné ženě špatně, na zvracení, motá se jí hlava, pak když bříško vyroste, tak se matka ani pořádně nevyspí, veškeré pohyby jsou náročné. Je to prostě oběť. Oběť pro to dítě.

Potažmo zažije porod. Opět: kdo nezažil, neví jaká je to obrovská nesnesitelná bolest. Mně se chtělo až umřít, dokonce jsem měla v jedné fázi i strach, že umřu. Bylo to brutální. Dle mého nejhorší fyzická bolest, kterou žena může zažít. 

Pak matka kojí. Ani to nemusí být procházka růžovou zahradou. Miminko je přirozeně navázané na ní, vždyť bylo 9 měsíců v jejím bříšku, potřebuje její blízkost a bezpečí. Matka se tak rok pořádně nevyspí, vstává i několikrát za noc k miminku a přes den se i přes obrovskou únavu stará o druhé dítě.

Pak starání se o miminko, zatímco otec dítěte chodí do práce. Není výjimkou zaslechnout otce, jak říkají, že si do práce chodí odpočinout a že to je s miminem náročný. Někteří chodí domů až pozdě večer, když už dítě chodí spát.... Někteří se nestarají a nezajímají... a o ty teď právě jde. O ty, kteří se nestarali, dělali si vlastní program a když se s nima pak matka dítěte rozejde, tak najednou se soudí o to, aby měli dítě ve své péči nebo aspoň do střídavé. A mnohdy jde třeba o malinké, 2, 3, či 4leté dítě. Soudí se z pomsty, aby expřítelkyni co nejvíc ublížily. Bohužel, soudy ani OSPOD nereagují na to, že otec se celou dobu nestaral, nezajímal a dělal si vlastní program. Oni řeknou: Rodiče si jsou rovni a klidně doporučí střídavou péči. A kdo na to zase doplatí? Nejvíc to dítě! A matka, která to dítě při každém návratu dává do kupy, protože to handlování dítěti opravdu nesvědčí!

4.9. 2022 - OSPOD nepřímo říká: "Důvěřujte člověku, který vás týral"

OSPOD ani soud minulost NEZAJÍMÁ. Řekne: co bylo, to bylo a důležité je, co je teď. Dokonce jeden soudce řekl Radce J., "že ho nezajímá, že do ní otec kopal a tahal za vlasy." Často také říkají, že na to není důkaz. A on ikdyž ten důkaz je, tak řeknou: "ale otec má právo na dceru stejně jako matka, to že to dělal matce vůbec neznamená, že by to udělal dítěti" Pak také OSPOD či soud rád říkává: Matko, ty zapomeň na minulost, minulost v tomto případě už nebude hrát nikdy ŽÁDNOU roli, je potřeba se naučit otci znovu DŮVĚŘOVAT (víceméně jakoby říkal: "to nevadí, že tě otec zklamal, týral, bil či znásilnil, - protože to stejně jen tvoje tvrzení - prostě se musíš naučit mu důvěřovat a pozitivně motivovat i to dítě." 

Je ale naprosto PŘIROZENÉ, že člověk už nedůvěřuje nebo nechce důvěřovat člověku, který ho zradil. Když vás někdo podvede, je naprosto přirozené tomu člověku nedůvěřovat, že to neudělá někdy znovu. OSPOD ale často přímo tlačí na matky, aby se otcům naučily znovu důvěřovat. To je ale naprosto psychopatické! Jak mám důvěřovat člověku, který mě týral? Lhal? Stalkoval? Vydíral?

4.9. 2022 - Ospod říká: "Matka je zodpovědná za to, jestli bude dítě k otci chodit rádo"

Ospod rád říká: "To ty jsi zodpovědná za to, jak dítě namotivuješ, aby k otci rádo chodilo. (a to je jedno, že se dítěti u otce třeba nelíbí, nechce tam jezdit, brečí a stýská si po mamince), prostě ty matko můžeš za to, jak se tam dítěti líbit bude a jsi zodpovědná za to, aby k otci šlo rádo."  Nikoho nezajímá, jestli dítě zažívá u otce nějaké příkoří, jestli se tam cítí dobře, s jakou se vrací domů. Pokud matka upozorní na to, že dítě se vrací úzkostné, plačtivé, budí se ze spánku či dokonce počůrává, apod, tak jí na to řeknou: "ale to je jen vaše tvrzení".... takže vlastně zbytečné. Tady se neřeší, co to dítě... Často se řeší jen rovnoprávnost rodičů. Pohodlí dítěte je pro ně vedlejší.

Další věc je, že pokud matka soud upozorní, že dítě k otci nechce a pláče...tak jí na to řeknou, že to dítě nedostatečně motivuje a že se má snažit ho motivovat víc, aby k otci jít chtělo, že je to na ní. Takže vlastně matka má tlačit to dítě do něčeho, co dítě odmítá, čeho se bojí. Dítě pak bohužel ztrácí pocit bezpečí i v té matce. Další faktor je ten, že matka, kterou patologický otec soustavně týral, tak má motivovat to dítě, že ten tatínek je tak hodnej a dobrej, jen ať k němu jde. Tohle musí být pro matku opravdu velmi stresující. Nehledě na to, že dítě musí cítit ten rozpor toho, že matka říká něco jiného než uvnitř v sobě cítí. Tím se akorát děti učí, že je v pořádku nejednat v souladu se svými vnitřními pocity.

Další věc, za kterou jsou matky pranýřované... že pokud řeknou, že to dítě po příchodu od otce rozsekané, úzkostné, plačtivé...tak OSPOD odpoví: že jestli náhodou své nálady matka nepřenáší na to dítě. Že dítě často projektuje matku, takže jestli za tu celou situaci a prožívání nemůže náhodou sama matka.

4.9.2022 - "Jdi do prdele!"

Už jsem unavená z toho, že se musím stále při komunikaci s otcem (dítěte) držet, hlídat slova, aby cokoliv nebylo použito u soudu proti mně. Tolik let soudů a člověk se držel, že až soudy skončí, že konečně mu něco řekne. Jenže člověk rychle zjistí, že pokud má naproti sobě patologickou osobnost, tak bude navazovat soud za soudem a pokud to matka nevzdá a to dítě otci úplně nedá, tak nemusí mít klid nikdy... Tolikrát jsem už měla na jazyku mu pořádně od plic říct, co si o něm myslím, jenže kvůli soudům jsem se držela. Když Vám ale otec vyhrožuje, že bude chtít dceru do své výlučné péče... nebo řekne, že od odvolacího soudu dostal málo a může to dát k soudu ústavnímu... nebo otáčí svoji vinu na vás, tak to už fakt nervy nevydrží. Řekla jsem to! Po několika letech soudů jsem ho konečně poslala do prdele. Jo, ulevilo se mi.

Na tu druhou jsem dostala strach. Aby se mi za to nepomstil. Aby nežaloval u OSPODu a ty aby mi to dítě za "trest" nesebrali a nedali ho jemu... tak snadno jako kus nějaké věci. (Protože onen orgán, který terorizuje matky by řekl: "Tytyty matko, k otci se musíš chovat hezky a musíš mu splnit, co on chce. Jinak ti to tady vysvětlíme po dobrém či po zlém. On se ale k tobě chovat hezky nemusí, on je otec...") Před tím, než jsem TO řekla, tak mi bleskla hlavou jedna věc... že soudy nemusí nikdy skončit...a to se mám držet dalších 14let? Dalších 14let nebýt svá? Hrát komedii? A proč by měl být on jediný člověk, kterému v životě nemůžu říct nic, co si o něm myslím? jen proto, že je to otec dítěte?

20.8. 2022 - Střídavá péče o batole - absurdní komentáře soudu / OSPODu

Přichází ke mně další a další příběhy a je mi z toho smutno. Ústavní soud rozhodl, že pokud soud nedá střídavou péči, tak to musí hodně dobře obhájit. Ústavní soud má teď za to, že střídavá péče je to nejlepší a nejhlavnější, co se má dávat. A nikomu nevadí, že dají střídavou péči i batoleti. Slyšela jsem teď o případu, kdy matka byla na rodičovské dovolené, ale přesto batole dostalo střídavou péči a je u otce, který pracuje a hlídá ho chůva a různé další osoby, které otec pověří. Když matka namítala, že otec o dítě sám nepečuje, že střídavka není pro dítě to nejlepší, když ona sama je doma na rodičáku a má ten čas se mu věnovat... tak jí na to soud/Ospod řekne, že OTEC ALE PEČOVAT NEMUSÍ, ON MÁ ZAJISTIT PÉČI. A když namítne, že dítě je na střídavou péči malé, tak soud řekne, že čím dřív bude mít střídavou péči, tím líp, aspoň si dřív ZVYKNE. Nikdo ale nebere v potaz, že to SE MŮŽE POŠKODIT DUŠEVNÍ VÝVOJ DÍTĚTE. Proč by mělo mít batole střídavou péči, když pracující otec se o něj stejně nemůže po celou dobu postarat. PROČ??? Jen proto, že to otec chce? a že na to MÁ PRÁVO?

20.8.2022

Koukám, že jsem měsíc a půl nenapsala ani řádku... Trochu se to ve mně mele... užívat si léto, dovolené a zároveň mít před sebou temný mrak dalšího blížícího-se soudu a fakt, že bych měla psát knihu a rozvíjet web. Tak moc se bráním, nechce se mi to otevírat, vzpomínat, hrabat se v nepříjemném...utíkám, raději doma uklízím, je pořád plno věcí, které mají přednost...

7.7. 2022 - Zvracení jako důvod k zamyšlení

Snědla jsem nakládaný sýr v oleji a cibulí, žaludek to nějak nedal a bylo mi fakt zle, zimnice, křeče do břicha, neschopnost normálně fungovat a následně jsem prozvracela následující celou noc. Právě tu noc jsem se zamyslela nad tím, proč se mi tohle děje (a ano, někdo by mohl říct, protože proč, prostě jsem snědla sýr, který mi nesedl, tečka).... to možná ano, ale mně se tohle stalo poprvé a vždy v té největší bolesti člověk začne věci rychle přehodnocovat. 

Uvědomila jsem si následující:

- pořád někam spěchám, honem honem aby... honem rychle uklízet než přijde nenadálá návštěva, honem honem vykonat potřebu, aby se mimčo neprobudilo a nebrečelo, starší dítě něco chce, tak honem honem... jedním slovem stres. a pak ještě výčitky, že to člověk někdy nezvládá. Došlo mi, že musím zvolnit, nevyčítat si, když něco nezvládnu, něco změnit, aby se mi nestíhání nedělo či zkrátka něco úplně vypustit.

- dále jsem si uvědomila, že mám méně jíst, že do sebe často cpu jídlo jen proto, že je plná lednice, tak aby se nezkazilo či nevyhodilo, ale tím dobrovolně a vědomě ze sebe dělám popelnici. Kdykoliv jsem si chtěla dát detox den pouze na ječmenu, chlorelle a šťávách, tak to zkrachovalo na tom, že zkrátka jsem si to jídlo z lednice dala, protože tam prostě bylo. Nebo jsem do sebe cpala něco, na co jsem neměla chuť, ba dokonce jsem ani neměla hlad. Pro dovysvětlení: váhu neřeším, jsem štíhlá, jde mi o objem jídla, který do sebe nacpu a já cítím, že to mému tělu zkrátka škodí.

- jak mi bylo blbě a ležela jsem ráno na koberci, neschopná ničeho a dívala se na lezoucího syna, malé mimčo....byl to úžasný pohled, naprosto naplňující. Došlo mi, že bych měla žít více v přítomnosti a méně řešit zbytečnosti prostřednictvím mobilu... člověk chce po internetu třeba něco koupit a pořád vybírá přebírá, pořád telefon v ruce...ale utíká ta přítomnost, která teď a tady už nebude nikdy stejná. <3

Tím zvracením mi došlo, že toto musím změnit. A jestli se mi to povede, to záleží opravdu jen na mě. 

16.5.2022 - Dítě jen zírá před sebe s nepřítomným výrazem

Přečetla jsem si článek: https://psychologie.cz/dite-se-dvema-osobnostmi/" a úplně mě bolí jedna věc:

Cituji z článku: "Kristýnka odmítá odjíždět s tátou, jak nařídil soud. Jsou to zoufalé boje malé holčičky: křičí, pláče, vzpírá se a pere celou silou svých tří let. Na tátu se odmítá i jen podívat, zuby nehty se drží mámy. Ta ji však předat musí. Násilím ji tedy připoutává do autosedačky otcova auta. Poslední dobou v tu chvíli nastává náhlá změna: dítě se přestane bránit i plakat, jen zírá před sebe s nepřítomným pohledem. Ve stejném stavu se pak vrací. Trvá hodinu dvě, než je schopné matku vnímat."

Po přečtení mi bylo úplně úzko. Něco podobného se dělo nám. Dcera (v té době 2-3 roky) odcházela s tupým výrazem a s tupým se také vracívala. Odcházela bez emocí, dívala se před sebe, otec se nad ní rozplýval a ona koukala do země a nereagovala. Odešla a nikdy se za mnou neotočila, nezamávala, neřekla: "ahoj mami". Tupě odešla a bylo to tak v tu dobu lepší. Odejít musela... 

Její příchod po víkendu zpět byl v duchu nepřítomna. Prošla kolem mě, ani pohledem o mě nezavadila. Nereagovala na pozdrav, na otázky. Cítila jsem odmítání, jako by na mě byla naštvaná. Trvalo několik hodin než si ke mně zase našla cestu.

Autorka článku, psycholožka o situaci uvádí:

• "Tříletá Kristýnka musí vytěsnit maminku (ani ji nevidí, dívá se skrze ni), jakmile se dostane do tátova prostředí, do tátovy moci - otec matku nesnáší, nadává jí, pomlouvá ji."

4. 3. 2022 - Přehlcená

Došla jsem k totální přehlcenosti... že nestíhám psát dětem knížku s jejich pokroky, že nestíhám sepisovat knížečku s rodinnými výlety, že už vůbec nepíšu deník, který by byl podkladem pro knížku, že nestíhám plnit osobnostně-rozvojový kurz, že zapomínám řešit věci na domečku, že zapomínám odepisovat na zprávy v messengeru. Každý večer jsem uspala děti a byla vyřízená. Nejradši bych si jen sedla a úplně vypla...jenže jsem si vzpomněla na to, co bych ještě "měla" udělat a s čím jsem ve skluzu, zúžil se mi dech a přišly pocity sebeviny, že něco nedělám. A když to takhle šlo den co den, tak jsem se po pár týdnech cítila už úplně v pasti. A když už něco frustruje dlouhodobě, tak to pak jednoho dne přeteče...

...a přeteklo...

všechno jsem to svěřila manželovi, co mě poslední týdny / měsíčně tíží. A díky povídání o tom jsem toho večera došla k obrovské úlevě. Došlo mi, že důležité je: si položit otázku: "Proč?" Proč vlastně tu každou jednotlivou věc dělám? Vede mě to k nějakému cíli? Dělám to s radostí nebo s nechutí? Toho večera mi došlo, že můžu spoustu věcí PUSTIT. Prostě nedělat a obrovsky se mi ulevilo! K čemu budu sepisovat sešítek o našich společných výletech? Otevřeme to někdy? Je to k něčemu prospěšný? Píšu to ráda nebo mě to otravuje? Není lepší koupit z výletu magnetku na lednici a připomenout si ten výlet prostřednictvím oné magnetky? 

A manžel mi řekl ještě jednu důležitou věc...ohledně psaní deníku. Co když přijde válka a ze dne na den vše ZNIČÍ? Co mi zbyde? Toho večera jsem si uvědomila, že jestli je něco můj cíl, tak sepisovat myšlenky na internet, aby někomu mohly pomoct. K čemu si je budu syslit doma? Jednou umřu a děti věci vezmou a vyházej... Takže tak! Ráda věci rozebírám a rozebrání toho, co musím a nemusím, mi toho večera přineslo obrovskou úlevu.

3.3.2022 - Nechuť k úklidu při dětech

Kolikrát si sednu, koukám se na ten nepořádek kolem a jsem z toho pohledu fakt unavená. Do ničeho se mi nechce. Ono totiž... když začnu uklízet, dítě udělá mezitím nepořádek zas někde jinde. Tak má to smysl? Do toho se začne kupit i nádobí, vyprané oblečení, věci odložené všude možně a člověk se přistihne, že jen tak tupě sedí na židli a s povzdechem vloží hlavu do rukou. Většinou se k rychlo-úklidu hecnu, když má přijít nějaká návštěva, ale někdy ani to nestíhám a nahrnu věci na hromadu a přikryju kusem hadru. Kdo to nikdy neudělal?

No a pak mě osvítila jedna úklidová technika, která mě motivuje a docela i baví. Spočívá v tom, že všechny věci, které se někdy válej...tak dám na jednu hromadu. Všude se mi postupně blýskají prázdné stoly a komody, člověk brzy vidí ten výsledek a zároveň je to rychlé. Věci, které jsou na jedné hromadě, se pak snáz uklízejí, protože si je už člověk může roztřídit na určité "sektory - hračky, oblečení, kosmetika, apod" a odnášet pospolu, co ušetří i čas, než kdyby člověk odnášel každou věc zvlášť. Tohle mi fakt funguje a jsem schopná se do toho úklidu takto pustit.

15.5. 2021 - Rituál při loučení s batoletem, které jede na víkend k otci

Nikdo neví, co malé batole prožívá, když je na x nocí pryč od matky, od svého domova, pevného bodu bezpečí. Zavedli jsme proto malování srdíčka na zápěstí. Těsně před odjezdem namaluji dcerce malinké červené srdíčko na zápěstí a řeknu jí, že když se jí bude stýskat, tak může dát srdíčku pusinku a nebo se na něj jen podívá a bude vědět, že maminka na ni stále myslí. A děláme to i opačně, dcerka namaluje srdíčko i mně (aby se mi taky nestýskalo :) Dítěti to může dodat větší pocit jistoty a klidu, že jsme v tom všichni společně. Vnímám toto jako velmi pozitivní věc!

15.5. 2021 - Pocit sevření při otevírání poštovní schránky

Je to už několik měsíců, co soudy skončily a ve mně stále přetrvávají nepříjemné pocity při otevírání schránky. Nedivím se, tehdy jsem tam našla dopis od sociálky, výzvy k vyzvednutí soudního předvolání a předběžného opatření, dopis od policie a mnoho dalšího. Vždycky mi z toho bylo úplně úzko, bušilo mi srdce, začala jsem se potit a třást. Doteď když otevírám schránku, tak mám strach, že tam něco bude. Ač reálně nic nehrozí, toho strachu se nejde moc zbavit. Vždy se mi zastaví dech a když schránku otevřu a nic tam není, ani to pro mě není pocitem úlevy, spíš se mi dostaví vzpomínka a pocit stresu. Věřím, že časem se to zlepší, že čím častěji otevřu schránku a nebude tam nic stresujícího, tak v to nabudu větší důvěru. Ne však jistotu, kdo se jednou dlouze soudil s otcem dítěte, tak ví, že to může přijít jednou znovu... 

24.3. 2021 - Pláč u dětí

Výchova je hodně o pocitech. Všimla jsem si, že se často vžívám do dítěte, jak bych se cítila /reagovala / chtěla to mít já. Úplně nejvíc to prožiju na přístupu ostatních. Představte si situaci, kdy je dítě například u babičky. Dítě brečí, nebo se cítí nepříjemně a začíná fňukat. Babička se snaží udělat okamžitě všemožné proto, aby dítě bylo co nejdřív v pohodě a hlavně nedej bože u ní nebrečelo. Snaží se okamžitě přerušit emoci dítěte a nabízí mu nanuk, nebo mu začne říkat honem říkanku či nabízet další věci, na které dítě normálně naláká. Ale je to skutečně nutné?

Dítě se tímto akorát učí, že prožívat smutek nebo pláč je něco špatného, nepatřičného. A že když to prožívat nebude, že za to dokonce i něco dostane, že bude odměněno.

Jenže prožívání emocí - nepotlačování jich, je důležité pro jeho budoucí život. Zadržováním pláče pak "brečí" naše nevyventilované tělo a může se to přenášet do nějakých zdravotních komplikací. Se slzama odchází cosi z nás pryč, prožité odpluje a nezůstává. Neprožité se do nás zarývá, my na něj možná myslí zapomeneme, ale ono to tam je stále... A tu loďku je potřeba nechat vyplout a pustit do světa.

24. 3. 2021 - Složitější začít nebo pokračovat?

Říká se, že nejtěžší je začít, ale já si nemyslím, že právě to. Začít s něčím není složité, těžké na tom je pokračovat. U mě to tak bylo. Vytvořila jsem web Mateřské pouto a zasekla se s několika otázkami: Jak to celé vlastně vést? Na co se zaměřovat? Unesu nálož zhrzených otců? Dokážu jít se svou "kůží na trh"? Skoro každý den jsem myslela na to, že tady mám nějakou nesplněnou misi, nějaký úkol, který jsem začala a ve kterém stagnuju...Až jednoho brzkého rána jsem se probudila a nešlo mi usnout, honilo se mi v hlavě nesčetně myšlenek a vznikl nápad. Budu psát, co mě napadne. Ať už se to bude týkat mateřství, soudů, psychopatů nebo třeba postřehy z výchovy dětí... Nebo jen mé aktuální pocity. Jdu tedy na to!